Jak podpořit děti, které mají strach vystoupit před ostatními
Mnoho dětí zažívá strach v situacích, kdy mají něco říct nahlas, postavit se před ostatní, vystoupit ve škole, přihlásit se, odpovídat před třídou nebo dokonce jen před malou skupinou.
Nejde o lenost ani vzdor. Jde o přirozenou reakci nervového systému na situaci, která je pro dítě stresová a zátěžová.
Dobrou zprávou je, že se s tím dá pracovat — citlivě, postupně a tak, aby dítě získalo více jistoty.
1) Nezlehčujte strach. Pro dítě je skutečný
Pro rodiče je lákavé říct:
-
„To nic není.“
-
„Neboj, to dáš.“
-
„Vždyť o nic nejde.“
Jenže pro dítě to něco je.
Někdy až tak moc, že v těle spustí:
-
bušení srdce,
-
zrudnutí,
-
stažené hrdlo,
-
třes,
-
touhu utéct.
První krok je přijetí:
„Vidím, že se bojíš. To je v pořádku. Jsem tady s tebou.“
Taková věta sníží napětí výrazně víc než povzbuzující fráze.
2) Pomozte dítěti porozumět, co se vlastně děje
Děti často nerozumí tomu, proč je jim najednou „divně“. Můžete jim to vysvětlit jednoduše:
-
„Když na nás kouká víc lidí, tělo se lekne.“
-
„Tohle je strach. Je nepříjemný, ale ne nebezpečný.“
-
„Strach tě chce chránit, i když tu teď nic nebezpečného není.“
Když dítě pochopí, že pocity mají vysvětlení, začne ztrácet pocit, že „je problém“ ono samo.
3) Postupujte po malých, bezpečných krocích
Strach se nerozpouští tlakem, ale postupným vystavováním.
Můžete zkusit:
-
říct jednu větu doma před rodičem,
-
pak před sourozencem,
-
pak před dvěma kamarády,
-
potom před malou skupinkou,
-
až později před třídou nebo týmem.
Dítě postupně získává zkušenost:
„Zvládl/a jsem to.“
A to je nejsilnější lék na úzkost.
4) Ukažte dítěti, že má kontrolu
Děti se často bojí toho, co neznají.
Pomůže, když si dopředu:
-
nacvičí, co chtějí říct,
-
domluví „první větu“,
-
ví, jak situace začne a skončí,
-
znají místo, kde budou stát,
-
ví, že má v publiku „bezpečného člověka“.
Kontrola snižuje napětí.
Nejde o perfektní výkon, ale o to, aby dítě vědělo, co ho čeká.
5) Oceňujte odvahu, ne výkon
Po vystoupení dítěte je velmi důležité:
-
nehodnotit výsledek,
-
nesrovnávat s ostatními,
-
nezdůrazňovat chyby.
Místo toho:
-
„Byl/a jsi moc statečný/á.“
-
„Zvládl/a jsi to, i když se ti třásly ruce.“
-
„Jsem na tebe pyšná/pyšný.“
Dítě tak buduje vnitřní jistotu, která není závislá na dokonalosti.
6) Pozor na tlak okolí
Zkuste se vyhnout větám:
-
„Musíš se překonat.“
-
„Jdi tam, jinak to bude horší.“
-
„Co si o tobě lidi pomyslí?“
Takové věty zvyšují stres a strach z toho, jak dítě působí na ostatní.
Lepší jsou věty, které dávají dítěti pocit bezpečí:
„Uděláme to spolu, postupně.“
„Máš na to tolik času, kolik potřebuješ.“
7) Příběhy pomáhají dětem vidět, že nejsou samy
Děti se často bojí víc proto, že si myslí, že jen ony prožívají silné pocity.
Když vidí ve vyprávění hrdinu, který se také stydí, bojí nebo má pochybnosti, najednou v tom nejsou samy.
Takové příběhy je mohou povzbudit — jemně, bez tlaku, srozumitelně. Tomuto tématu se věnuje moje kniha Tom dává gól.
⭐ Shrnutí pro rodiče
Dítě, které se bojí vystoupit před ostatními, není „slabé“ ani „nezralé“.
Je citlivé. A s citlivostí se dá krásně pracovat, když má oporu a pozvolnou cestu, ne tlak a zrychlování.
Potřebujete konzultaci nebo terapii?
Objednat konzultaci – 1 500 Kč/hod
Pracuji psychologicky s dětmi jakéhokoliv věku – více zde.
Přečtěte si také moje další články k tomuto tématu:
Rozvoj sociálních dovedností u dětí – proč je to tak důležité
Školní problémy dětí a jak u nich může pomoci psycholog
Psychologické vyšetření dítěte – jak probíhá krok za krokem
Terapie autismu u dětí
Znevýhodněné rodičovství
Jak pustit do života handicapované dítě